„Rod Lichtenštejnů považoval Moravu za svůj domov po 800 let. Kdo cítí odpovědnost, přirozeně chce, aby jeho domov obstál a dlouhodobě prosperoval,“ pronesl před časem lichtenštejnský dědičný princ Alois v děkovné řeči na Mendelově univerzitě v Brně. „Abychom toho dosáhli, museli jsme propojit orientaci na dlouhodobé cíle a udržitelnost s podnikavostí a vynalézavostí. Někdy v rodině říkáme, že jsme úspěšně přežili všechna ta století především proto, že jsme udržitelný přístup zavedli už v roce 1136 a od té doby jsme jej nikdy neopustili.“ Historie rodu i jeho aktuální podnikatelské aktivity to plně dokazují.
„Naše rodina vždy chápala Moravu, Slezsko a Čechy jako svůj domov a podle toho o tyto regiony pečovala: s náležitou pečlivostí, trvale udržitelně a s respektem ke krajině, přírodě i lidem,“ řekl kníže Hans Adam II. v roce 2021, když obdržel pamětní medaili pražské Karlovy univerzity. Rod Lichtenštejnů přišel na naše území v roce 1249. Přemysl Otakar II. tehdy věnoval Jindřichu I. z Lichtenštejna Mikulov za věrné služby českému království. Lednicko-valtický areál je tak pouze populární zlomek lichtenštejnského dědictví. Knížata po staletí přinášela nejmodernější poznatky, zakládala průmysl, školy, nemocnice a podporovala vědu. Jan II. z Lichtenštejna například zřídil v Úsově první lesnickou školu v habsburské monarchii (1852), ve Valticích první zemědělskou školu na evropském kontinentu (1872) a v Lednici Vyšší ovocnářskou a zahradnickou školu (1895). Vévodkyně Marie Terezie Savojská, rozená princezna z Lichtenštejna, zase na svém panství v Kostelci nad Černými lesy zrušila nevolnictví dříve než císař. Lichtenštejnsko neuznalo mnichovskou dohodu ani protektorát. Kníže i přes výhrůžky německých úřadů zaměstnával na území protektorátu k 1. dubnu 1945 celkem 179 Čechů a 13 Němců. Pokud to bylo třeba, rod Lichtenštejnů byl po staletí schopen ekonomické i politické obnovy. Na konci 14. století Habsburkové Lichtenštejnům zkonfiskovali veškerý majetek na západ a na jih od Dunaje, včetně velkých majetků v severní Itálii. „Člověk musí stále počítat s tím, že jeden den je bohatý a druhý den nemá vůbec nic,“ říká kníže Hans Adam II., podle nějž se úspěch rodu dá vysvětlit také tím, že dokázal přemýšlet opravdu dlouhodobě. V BOHATSTVÍ Nejen bulvární média označují Hanse Adama II. za „nejbohatšího monarchu Evropy“. Ale co je to bohatství? „Majetek je něco, co je vám na dvacet, třicet, možná čtyřicet let produktivního života svěřeno do péče,“ říká současný lichtenštejnský kníže. „A vaším úkolem je tento svěřený statek odpovědně rozvíjet, abyste ho další generaci předali v lepším stavu, než v jakém vám byl propůjčen. Majetek neslouží k vaší okamžité spotřebě nebo zpeněžení.“ Každý kníže je navíc v péči o historický majetek vázán rodovou ústavou. Knížecí majetek slouží kromě jiného k výkonu funkce hlavy lichtenštejnského státu. Srovnejme to třeba s Velkou Británií: v Lichtenštejnsku nikdo neplatí žádné daně ve prospěch trůnu. Lichtenštejnové jsou rodem práce a svůj „dvůr“ financují sami. Ilustruje to jasný fakt: Lichtenštejnové čekali šedesát let, než mohli opravit svůj hlavní vídeňský palác zničený válkou. Za své. Bez dotací. Když ona chvíle přišla, Hans Adam II. neváhal utratit 100 milionů eur. V roce 2004 se tak otevřela nejlépe opravená památka v Rakousku.
V POKOŘE
„Můj otec mi dal jméno Hans Adam II., protože doufal, že jednoho dne i já obnovím stát a rodinné majetky,“ říká dnešní kníže, jehož předek a jmenovec Hans Adam I. v 17. století obnovil finanční stabilitu rodu po krizi vyvolané třicetiletou válkou a koupil území, které se později stalo Lichtenštejnskem. Současný Hans Adam je vizionář, který miluje vědu. V mládí se chtěl stát archeologem nebo fyzikem. „Otec mi ale vysvětlil, že musím vystudovat práva a byznys, protože dopoledne budu muset vládnout a odpoledne podnikat,“ vzpomíná kníže, který na vědu nikdy nezanevřel. A co vystudovali syn současného knížete, dědičný princ Alois, anebo vnuk Hanse Adama II., budoucí korunní princ Josef Václav? Přijali svou odpovědnost vůči rodovým závazkům stejně jako kdysi Hans Adam II.
VE STÁTĚ
Lichtenštejnsko oslavilo v roce 2019 neuvěřitelné výročí: 300 let nezávislosti státu. Současné hranice knížectví uznal v roce 1806 Napoleon Bonaparte. Občané Lichtenštejnska jsou velmi podnikaví a šetrní. V parlamentu zasedá 25 volených poslanců a vláda má 5 ministrů včetně premiéra. Zdejšímu zřízení se odborně říká monarchie s demokratickými prvky. Kníže zemi zastupuje navenek jako hlava státu a je důležitým prvkem stability. V zemi nejsou žádné populistické ani radikální politické strany. Lichtenštejnsko patří mezi jediných pět zemí světa, které mají nulový státní dluh, a s výjimkou roku 2008 hospodaří od poválečných let s přebytkovým rozpočtem. V přepočtu HDP na jednoho obyvatele jsou Lichtenštejnci nejbohatší na světě. Nejvýznamnější ekonomickou silou je průmysl s vysokou přidanou hodnotou.
V KRAJINĚ
Lednicko-valtický areál by nevznikl, kdyby Lichtenštejnové nepřistupovali ke krajině i přírodě vůbec s takovou úctou. Není náhoda, že téměř všude, kde historicky působili, zakládali také odborné školství. A dnešní podnikání knížecích firem je vlastně vždy založeno na odborném výzkumu a porozumění přírodním dějům: LIECO je největším producentem sadeb stromů pro zalesňování v Evropě, PowerPollen se zabývá opylováním, N-Drip vyvíjí způsoby zavlažování s malým množstvím vody, RiceTec je globálním hráčem v produkci sadeb rýže, Valle del Guadiana spravuje největší avokádovou farmu v Evropě. Každý kus krajiny, který po Lichtenštejnech zůstává, nese stopy udržitelné správy a sdílení s ostatními. Rod byl historicky průkopníkem ve zpřístupňování krajiny všem. A to platí stále.
V LESE
Les je pravděpodobně nejpřesnějším příkladem toho, o čem mluví kníže Hans Adam II. v kapitole o bohatství. Nevyměníte ho za jachtu, protože pak přestane existovat. Les vám svěřují vaši předci a vy s ním musíte žít odpovědně a v symbióze, aby to jednou vrátil vašim potomkům. Nejrozsáhlejší les, o který se dnes Lichtenštejnové starají, roste ve štýrském Kalwangu a tamní lesníci jdou s dobou. Do lesa vyrážejí s mobilní aplikací, v níž je nahrán každý jednotlivý strom. I ve složitém terénu vás k němu dovede GPS. Jaké je jeho stáří? Je zdravý, nebo nemocný? Jaká by byla jeho dnešní cena na trhu? V jaké skupině stromů stojí, a proč? Ve stejném lese najdeme i malé turbíny vyrábějící na prudkém potoce elektřinu. Zvěř je zdravá, cesty vzorně udržované. Pěšky sem smí každý. „O svěřené majetky se staráme efektivně, protože nám nejde o rychlý zisk. V případě lesů to platí dvojnásob. Navíc, již staří lesníci v 18. století dobře věděli, že les není jen dřevo,“ říká Hans Adam II. Lichtenštejnské lesy poznáte také podle toho, že v nich při procházce narazíte na pomníčky zemřelých lesníků. Tento zvyk, financovaný z knížecí pokladny, vzdával hold správcům lesa, kteří s ním doslova srostli. V UMĚNÍ Knížecí sbírka umění je nejrozsáhlejší svého druhu na světě. Tak zní nejčastější věta v médiích. Ale co se za ní skrývá? Počínaje Karlem I. do ní každý z knížat cosi přinesl. Ti první mohli nakupovat přímo od velkých malířů. František Josef II. ji pak s nasazením vlastního života zachraňoval před nacisty, když během druhé světové války pašoval nejvzácnější díla z Vídně do Vaduzu. Když Hans Adam II., dosáhl prosperity, začal opět nakupovat. A v některých případech vracel do sbírky díla, která musela být prodána v čase poválečné bídy. Dnes jsou sbírky tou nejprofesionálnější organizací, jakou si lze v oboru představit. S vlastním podzemním depozitářem, restaurátorskými a výzkumnými pracovišti i kurátory. Část sbírky neustále putuje: zájem o ni je velký od Evropy až po Singapur, New York a další dálavy. Knížecí umělecká sbírka čítá asi 40 000 artefaktů a zaměřuje se na časové období končící před rokem 1850. Moderní umění tedy v knížecích depozitářích nenajdete. Do sbírky umění lze jistě řadit i dva vídeňské paláce. Na rekonstrukci obou pracoval třeba Josef Hardtmuth a parkety pro hlavní sál tzv. majorátního paláce „zkroutil“ Michael Thonet.
VE SVĚTĚ
V každém světě, v každém století, v němž právě žili, byli Lichtenštejnové vždycky „současní“. Spolupracovali s největšími mozky a podporovali inovace. To platí i dnes. Knížecí Liechtenstein Group zahrnuje firmy jako RiceTec, LIECO, N-Drip, PowerPollen či TESVOLT. Tyto společnosti jsou rozkročené od Evropy a USA přes Jižní Ameriku, Indii, Izrael a zpět. Co dělají? Sadby rýže a stromů, zalévání s minimem vody, opylování a bateriová úložiště. Když k tomu připočteme největší avokádovou farmu v Evropě, lze si položit provokativní otázku: budou Lichtenštejnové udržitelně živit planetu? Rod Lichtenštejnů spojuje ve svém příběhu staleté architektonické památky, staré umění, zašlé státy, bitvy a světy s budoucností. Vizionář Hans Adam II. udal jasný směr: rodové investice a úsilí již dnes vytvářejí co nejlepší svět budoucnosti.
LIECHTENSTEIN GROUP: JAK VYPADÁ PODNIKÁNÍ NAPŘÍČ GENERACEMI?
Liechtenstein Group (LG) má za sebou z obchodního hlediska úspěšný rok. Skupina patřící Nadaci knížete z Lichtenštejna působí na čtyřech kontinentech a dlouhodobě investuje do zemědělství, lesnictví, obnovitelných zdrojů energie a nemovitostí. Jen letos do jejího portfolia přibyly dvě společnosti zaměřené na produkci potravin. Na jedné straně spravuje podniky, které jsou ve vlastnictví rodu Lichtenštejnů již mnoho desetiletí, ne-li staletí, na druhé straně do stejných oborů také významně investuje. Centrála LG se nachází ve Vídni. Připomeňme si, že o LG dnes můžeme psát a žasnout nad jejími výkony jen díky Hansi Adamovi II. Byl to totiž právě současný kníže, kdo v 70. letech převzal správu nad zbývajícími knížecími majetky, kterých po dvou světových válkách příliš nezbylo, a během krátké doby z nich vytvořil úspěšnou obchodní skupinu.
RiceTec
Nejprve se Hansi Adamovi začalo dařit při podnikání s rýží. Začátkem 70. let koupil dobytčí ranč v Texasu, který proměnil v rýžovou farmu. Tu pak prodal, koupil další dva ranče, u kterých postup zopakoval a opět je prodal. O desetiletí později zahájil program šlechtění rýže, který poté transformoval v samostatnou firmu nazvané RiceTec. Ta se dnes zaměřuje na vývoj a produkci rýžových sadeb a dodává více než 50 procent rýžových semen pro americký trh. Vedle USA je lídrem na trhu i v Indii nebo Latinské Americe.
Lieco Gruppe
Firma se od 80. let ve svém podnikání soustředí na produkci sazenic stromů a poskytování komplexních služeb v oblasti lesnictví. Stejně jako u většiny lichtenštejnských firem spočívá její úspěch v důrazu na udržitelnost a ochranu životního prostředí. Klimatická situace komplikuje práci lesníků po celém světě a Lieco Gruppe přináší technologická řešení, která přírodě pomáhají s adaptací na změny.
TESVOLT
Jako zástupce odvětví obnovitelné energie zmíníme mladší společnost TESVOLT, která se specializuje na výrobu bateriových úložných soustav. Její akumulační systémy lze připojit ke všem výrobcům energie: slunci, větru, vodě nebo bioplynu – například propojení fotovoltaiky se skladováním energie v bateriích pomůže zajistit spolehlivější zásobování elektřinou v regionech, které je zároveň šetrnější ke klimatu. To přispěje i k odlehčení elektrické sítě. Letos v dubnu navíc Tesvolt zahájil výstavbu nové gigatovárny ve východním Německu. Půjde o jedno z největších zařízení pro stacionární bateriové úložné systémy v Evropě. Vedle původních rakouských aktivit, mezi něž se řadí zmíněné společnosti RiceTech a Lieco, ale také PVInvest věnující se výstavbě fotovoltaických a malých vodních elektráren v Evropě, statek a lesní podnik Wilfersdorf nebo správa nemovitostí Liechtenstein, je skupina v současné době velmi činná například ve Španělsku, kde investovala do avokádové farmy. Kromě toho investuje v Izraeli, kde vlastní podíl ve společnosti N-Drip, která se zabývá zavlažováním. V Německu úspěšně spolupracuje se společností TESVOLT. A naposledy skupina teprve v dubnu investovala do amerického podniku PowerPollen, který vyvinul jedinečnou technologii opylování. To jsou jen některé z mnoha investic knížecí skupiny.
Zdroj: Mladý svět