„PRAKAB je velmi tradiční výrobce kabelů, které vyrábí od roku 1921. Za celou tu dobu firma nepřerušila svou činnost,“ říká v našem rozhovoru její jednatel Tomáš Zieschang. „Ani za války, ani během znárodnění, ani za socialismu a ani v nové době. Celou dobu vyrábí kabely a její historie je spojená s řadou pionýrů elektrotechniky a s vývojem celého tohoto oboru. Po celou dobu kopíruje a ovlivňuje tento obor,“ dodává s tím, že letos firma prožila extrémně zajímavý rok a nejinak tomu bude i v letech příštích, kdy bude pracovat na renovaci německých železnic.
Nepletu se, že téměř od začátku působí PRAKAB v prakticky stejných prostorách v Hostivaři?
Je to tak. Po celou dobu jde o jedno místo, používáme i původní haly z roku 1921, mimo těch moderních. Ale jste velmi dobře informován, firma působila ještě ve svých začátcích po velmi krátkou dobu v pivovaru ve Vysočanech. Tyto prostory ale nebyly vyhovující a původní majitelé koupili pole, na kterém se chystala železniční vlečka, a postavili závod tam, kde dodnes je. Na jednom místě navíc není jen firma, ale vlastní ji opět stejné rodiny jako na začátku. Nyní jde o pravnuky přítele spoluzakladatele Emila Kolbena. K naší historii se tak hlásíme. U firmy, která má takovouto tradici, by bylo škoda toho nevyužít. Navíc nejde jen o výrobní závod, ale tradičně o centrum, kde vznikají novinky, zvláště v oblasti distribuce elektřiny, tvorby sítí, signálních a bezpečnostních kabelů. Jsou tu tradičně vytvářeny moderní věci, které nyní míří i do jaderných elektráren. Na druhou stranu, kabel jako výrobek má tu zvláštnost, že se vyvíjí velmi pomalu. Tvoří největší část distribučních sítí, ale také tu část, která bývá nejvíc zanedbávána.
Protože mnozí asi mají pocit, že to jsou prostě a jen kabely. Berou se samy od sebe.
Přesně tak. Když plánujete stavbu domu nebo kanceláře, vybíráte třeba světla, nábytek, koberce, vypínače… Ale v životě jsem nezažil, že by někdo řekl, chci tam takový a takový kabel. Prostě se to neřeší. Automaticky se očekává, že je to funkční věc, která je ve zdi a není vidět. Svůj úkol splní, přivede proud nebo signál. Proto tu není tak velký tlak na vývoj nových kabelů, ale když se podíváme do detailu, jejich vlastnosti se samozřejmě mění, zejména pokud jde o vodivost.
Jaké všechny kabely v PRAKABu vyrábíte?
Soustředíme se na energetické sítě a na rozvod elektřiny, a to jen na jednu její část, na nízké napětí. Také na vybavení železnic a kolejových záležitostí typu metra s tím, že vybavujeme tratě, nikoli vozidla nebo vlaky. A naše třetí velká oblast zájmu jsou kabely spojené s protipožární technikou, tedy takové, které nehoří a nevypouštějí škodlivé látky, jsou tedy takzvaně oheň retardující. Spíše okrajově se pak věnujeme některým telekomunikačním kabelům. Nezabýváme se naopak automobilovým průmyslem, vodní dopravou ani podvodními a podmořskými kabely, ani optickými vlákny či kabely do vnitřků vagonů a podobně.
A odkud tato vaše specializace vzešla?
Vyvinula se vlastně historicky. Za socialismu sice fabrika vyráběla i kabely do bojových letadel, ale později se vytvořila právě tato současná struktura, spíše shodou okolností. Jsou to ale přesně obory, které jsou výhodné, investují do nich stát nebo regiony, jsou spojené s oživováním průmyslu nebo například drah. A stejně tak bezpečnost ve stavbách má v Evropě stále důležitější slovo.
Jaký byl tedy pro PRAKAB letošní rok?
Přesně z těchto důvodů extrémně zajímavý. Česko a Slovensko je náš domácí trh, Rakousko je náš druhý domácí trh, dodáváme do Německa… máme ale přesahy také do Nizozemska, Švýcarska nebo na Balkán. Ve všech těchto zemích vznikla obrovská poptávka po rozšiřování sítí, případně po jejich obnově. V Německu se k sítím připojují velké solární i větrné parky, velký vliv na to má rovněž elektromobilita. Také povrchová vedení se přesouvají do země, opět z bezpečnostních důvodů. Zásadní rovněž je, že se nám podařilo vyhrát zakázku pro německé dráhy na jejich renovaci. Řada naší konkurence v tomto specifickém oboru pak „vymřela“. Ten extrémní růst se teď ale vlivem mnoha okolností zpomaluje. Nevede to ke ztrátě zakázek, ale k jejich posunu, s čímž se dá docela dobře žít. Z hlediska malého PRAKABu s 350 zaměstnanci tak máme vlastně možnost mít nekonečné množství zakázek. Narážíme na lidské kapacity, nemáme dost lidí, abychom obsadili všechny směny. Z hlediska strojní kapacity bychom mohli dodávat daleko více.
A předpokládám, že lidi nejsou…
Lidi nejsou. Asi třetina našich zaměstnanců v dělnických profesích jsou cizinci, zejména z Ukrajiny. Válka nám ale zkomplikovala přísun dalších. Třeba drážní kabely jsou pak komplexní a složité, potřebují velmi zodpovědný přístup, je tam možné udělat velké množství chyb. Člověk tak pracuje s numerickým strojem, navíc musí pracovat ve směnách, jedeme v nepřetržitém provozu, a ta práce není úplně čistá, práší se tam, a je také fyzicky náročná. A teď si vezměte, že naše továrna sídlí ve velkoměstě. Takže to je kombinace, kdy hledáte pracovníka, který prakticky neexistuje (smích). Řešíme to ale všemi možnými způsoby, a samozřejmě nás to bolí.
Rok 2024 a léta následující u vás tedy budou ve znamení práce pro německé dráhy?
Určitě budou. Na nás vlastně záleží, kolik si toho vezmeme. Bude na tom tak určitě pracovat i některý z našich velkých konkurentů, což by nám v jiných případech vadilo, ale tady si říkáme, že jsme vlastně rádi, že nám někdo pomůže. Protože ta přestavba tratí bude opravdu obrovská. Počítáme dále s energetikou, i když tam čekáme lehký pokles, protože budování nejde tak rychle, jak se plánovalo. Naopak k oživení by mělo dojít ve stavebnictví. Vybavovali jsme také Waltrovku, teď Masaryčku. Do takovýchto projektů budeme dodávat dál, to není problém.
Když mluvíte o energetice, vy sami jste postavili jednu z největších solárních elektráren v Praze…
Když se podíváte z Průmyslové ulice, uvidíte novou velkou halu. Tento roh našeho areálu byl totiž v podstatě brownfield s garážemi, truhlárnami a starými provozy, v podstatě nepoužívaná oblast. S majiteli jsme se tak velmi rychle dohodli, že bychom měli tyto prostory zužitkovat. Rozšiřování výroby v Praze není úplně výhodné, a tak jsme se rozhodli, že tam postavíme velkou nájemní halu, kterou ale v případě potřeby využijeme sami. Hala je teď dlouhodobě a úspěšně pronajatá. Střechu s plochou přes 17 tisíc metrů čtverečních jsme využili právě na solární elektrárnu. Ten projekt jsme navrhovali v roce 2021 a vůbec jsme netušili, co se bude už brzy s energiemi dít. Začátkem letošního roku nám to tak výrazně pomohlo. Nemáme žádná úložiště, veškerou vyrobenou energii sami spotřebováváme a ještě nám ani nestačí.
Předpokládám ale, že tento váš krok souvisí i s vaší strategií ohledně ESG, udržitelnosti a přístupu k životnímu prostředí…
Ano, i když původní impulz pro fotovoltaiku byl opravdu ekonomický, nový dům by měl mít na střeše sluneční elektrárnu. Zelenými věcmi a ekologií se ale také zabýváme dlouho, dlouhodobě držíme různé zelené certifikáty. Máme nově ESG manažerku, která připravuje naše certifikace podle všech nových předpisů. Naše výroba není nijak škodlivá, nedochází tu k zvláštním výparům. Kovy, měď a hliník, s nimiž pracujeme, jsou plně recyklovatelné. Tohle neplatí ale u všech polymerů. Dokážeme ale vše dobře třídit, rozdělovat, šrotovat… de facto tak 90 a více procent odpadu opět prodáme. Je to ideální oběh. Náš vozový park postupně měníme na elektrický, do roku 2026 bychom měli mít jen elektroauta. Samozřejmě počítáme také uhlíkové stopy, vzhledem k tomu, že zpracováváme kov, který vzniká v hutích. Ale i hliník lze nakoupit zelený, třeba z Islandu, kde je vyráběn za využití zemních zdrojů tepla.
Kupuje tedy PRAKAB hliník z Islandu?
Taky. Není ho tolik, to je problém, nemůžeme ho tak využívat stroprocentně. A je o trochu dražší, ale cena není řádově jinde.
K vašim sto letům jste vydali knihu. Co se bude o vás psát v té, která vyjde za dalších sto let?
V té knížce si opravdu přejeme, aby nám to ještě dalších sto let vydrželo. Tedy příštím generacím. Elektřina a elektronika budou podle nás čím dál tím důležitější pro existenci moderního světa. Nejspíš nehrozí, že by se elektromagnetický princip nějak nahradil. Je to vlastně kosmická věda, stejné poměry jako na Zemi platí i mezi planetami. Když lidstvo přežije, bude tento princip dál potřebovat. Pokud jde ale o kabelařinu, velké kabely možná mohou být do budoucna nahrazeny. Už nyní vidíme bezdotykové nabíječky, řada věcí se dá vyřešit signálem. Ale i tam bychom chtěli udržet krok a také do těchto oborů se podívat.
Jan Januš