„Knihobot bude brzy největším webem na českém internetu, kam lidé chodí pro knížky,“ říká jeho zakladatel a CEO Dominik Gazdoš. Onlinový antikvariát se po České republice a Slovensku rychle etabluje i v Německu a v Rakousku a aktuálně by se měl opět vracet na tříciferné tempo růstu. „Naše nabídka je také daleko širší než u jakéhokoli knihkupce. Nabízíme zhruba 300 tisíc unikátních titulů, to jen tak někdo říct nemůže,“ usmívá se v našem rozhovoru.
V jaké kondici, na konci roku 2023, je Knihobot?
Na jaře a v létě jsme bojovali s určitým zpomalením, bylo to pro nás těžké. Meziročně jsme sice pořád rostli, nebyl to však ten tříciferný růst, na který jsme zvyklí. Udělali jsme ale dost změn, nabrali jsme nové talentované lidi a teď na podzim se to začíná na číslech dost projevovat. Za říjen jsme jen na domácím trhu, tedy v Česku a na Slovensku, meziročně narostli o 67 procent a od té doby zrychlujeme, měli bychom se tak vrátit na třímístná čísla růstu. Jsme ještě moc mladá firma na to, abychom měli jen dvoumístný růst.
Důležité je k tomu ale ještě dodat, že se nám začíná dařit i v Německu a v Rakousku. Báli jsme se toho, že pro nás bude komplikované přijímat tam knížky, ale je to bez problémů, německé knížky nás zavalily. Pětinu toho, co dostáváme v Česku, máme nyní z Německa. Začali jsme to tak lehce brzdit, ještě musíme dotáhnout nějaké věci včetně toho, jak budeme v Německu prodávat. Je tam dost velká konkurence, včetně Amazonu nebo eBaye. Trh s použitými knížkami je ale daleko silnější než v Česku.
Znamená to, že Němci a Rakušané jsou oproti Čechům a Slovákům zvyklejší knihy dávat zpátky do oběhu a zase si je z něho brát?
Jde o to, že tam mají velmi silnou pozici marketplacy a všechny umí pracovat s použitým zbožím. V Česku to tak není. Řešili jsme například naše zapojení do Mallu, ale ten prodávat použité zboží vůbec neumí. Alza to umí, ale velmi kostrbatě. U nás tedy není tak jednoduché použité zboží prodávat, kdežto v Německu s tím počítá i ten největší hráč, Amazon, už od svého počátku. I drobní antikváři tam dlouhodobě prodávají na internetu, protože je to také snazší než u nás. Ten trh je rozvinutější v tomto ohledu.
Je váš byznys byznysem budoucnosti vzhledem k tomu, že vzhledem k udržitelnosti budou lidé stále víc kupovat spíše už použité knihy než knihy nové?
Z průzkumů nám zatím nevychází, že by to byla ta primární motivace. Tou je cena, použitá knížka je levnější než nová. Naše nabídka je také daleko širší než u jakéhokoli knihkupce. Nabízíme zhruba 300 tisíc unikátních titulů, to jen tak někdo říct nemůže.
Dřív jsem sbíral mayovky, tak jsem se ve vaší nabídce díval na ně. A překvapilo mě, že některé i z 90. let prodáváte třeba za 900 korun, což bych nečekal.
Sám jste si na to vlastně odpověděl. Protože to někdo sbírá. Lidé často vnímají naopak, co je cenná a drahá knížka. Ty, které tak vnímají, nevyhodili, jsou v každé domácnosti a jsou tedy bezcenné. A ty, které vyhodili, se stávají vzácnými.
A ta cena se stanovuje přes algoritmus?
Přesně tak. Na plný úvazek máme člověka, který řeší jen cenotvorbu. Ale ne tak, že by se koukal na jednotlivé knížky a odhadoval, kolik by mohly stát. Ladí algoritmus. Ten princip je jednoduchý: když nám to do skladu přibývá rychleji, než ubývá, cena padá. A naopak. Ale je tam spousta detailů, které to komplikují. Zároveň musíme hlídat, aby cena nebyla příliš vysoká u těch knih, které jsou stále v prodeji. Máme tak silnou prodejní schopnost, že naši zákazníci jsou schopni potvrdit omyly algoritmu. Tedy špatnou cenu, kterou stanoví. Použitá knížka, která je dražší než úplně stejná nová, to zní dobře a proč bychom to vlastně měli řešit… ale my to takhle nechceme. Zákazníci nám věří. Nezapadá to do naší strategie. Musíme tak mít další algoritmus, který tohle hlídá. Spousta naší energie v cenotvorbě jde tak právě do této snahy, což by asi málokdo tipoval.
Prodávají se lépe knížky, které vyšly třeba loni, nebo ty z 90. let, či ještě starší?
Tuhle analýzu jsem si dělal několikrát, naposledy nedávno a hodně se to změnilo. Tak před čtyřmi lety jsem tvrdil, že optimální doba pro prodej knížky je 15 let. A tehdy to tak bylo, ta knížka byla pořád relevantní, ale už zmizela z trhu. V současnosti to ale už úplně neplatí, vypadá to, že čím novější, tím lepší. A pak se všechno začne zase otáčet tak na horizontu 80 let zpátky. Tam je to však velmi rozdílné. Některé i 120 let staré knížky neprodáte ani za 50 korun, protože je to třeba tehdejší beletrie, která vyšla v obrovském nákladu, ale už za pět let nikoho nezajímala.
Neplatí tedy čím starší kniha, tím cennější?
Univerzálně ne, ale u knih starších 80 let se často objevují velmi zajímavé ceny. Pro nás teď skutečně platí, že čím novější, tím lepší. Naše velmi silná přítomnost na trhu navíc ceny poměrně srovnala. Vyšponované ceny se na grafech velmi vyhladily, ten dřívější schod už tam není. V současnosti totiž máme několikanásobně větší objem než celý zbytek antikvariátního trhu. Do oběhu se tak vrací mnohem více knih. Vzácná kniha, která se dříve objevila pětkrát do roka, se tak dnes objeví dvacetkrát, což její cenu sráží. Vytvořili jsme tak dostupný zdroj spousty literatury, která dříve tak dostupná nebyla. Knížky, které dříve stály třeba několik tisíc korun, jdou dnes přes nás pořídit třeba za osm set. Pořád nejsou úplně levné, ale ta cena se změnila.
Pojďme si říct ještě nějaká čísla. Když jste mi ukazoval vaše sklady, které mimochodem vypadají, jako kdybychom procházeli třeba městkou knihovnou, říkal jste, že je v nich aktuálně zhruba půl milionu knížek…
Možná i 600 tisíc. Měsíčně teď protočíme zhruba 300 tisíc knížek. Za říjen to bylo 330 tisíc dovnitř, 280 tisíc ven.
To znamená velmi hrubou matematikou jedna dovnitř a jedna ven…
Ano, to je systém, na kterém stojíme. V Česku a na Slovensku to platí, v Německu a v Rakousku ještě ne, protože se ten prodejní systém teprve učíme. Bez německého trhu bude ten počet knih, které jdou dovnitř a které ven, daleko více srovnaný.
Což je asi vzhledem ke skladování ideální…
Naprosto, za nás je ideální, když u nás kniha leží den a zase odejde.
Jak často dostáváte knihy typu první vydání Harryho Pottera, za které jsou ochotni sběratelé zaplatit tisíce korun?
Dostávají se k nám, už vzhledem k tomu objemu, o kterém se bavíme. Upřímně to ale úplně nesleduji, není to nic, na co bychom se dnes zaměřovali.
Pokud jde o váš byznys, jste velmi otevřený, předpokládám, že o Knihobotu už téměř všichni dříve slyšeli. Kdyby tomu tak ale nebylo, jak tenhle příběh vlastně začal?
Několik let jsem provozoval klasický antikvariát v mém rodném Zlíně. Občas si někdo vzal knížku a dal mi peníze, občas někdo zase přinesl knížky a já jsem dal peníze jemu. Takhle to fungovalo. Celé jsem to začal dělat proto, že jsem měl problémy s autoritami, potřeboval jsem něco dělat sám, bez šéfa. Knížky jsem měl dlouhodobě rád a trochu jsem tušil, jak to může fungovat. Takže jsem bez nějaké větší ambice prodával knížky. Během té doby jsem ale přišel na to, že je tam obrovský a nezaplněný tržní potenciál. Pak nám to trvalo nějakou dobu celé vymyslet, protože to klasické antikvářské řemeslo se špatně dělá v nějakém větším objemu, už kvůli kapacitám člověka někam dojet, knížky vybrat a zaplatit za ně, když je chce vzít do prodeje. Takže jsme to nastavili tak, že knížky bude vyzvedávat kurýr a my za ně zaplatíme až ve chvíli, kdy se prodají. Tohle nám umožňuje platit třeba trojnásobně víc, než by zaplatil antikvář, nebo než bych dřív zaplatil já. Také knížek vyjde v Česku zhruba 15 tisíc ročně, což je množství, které nikdo nemá v hlavě, ani ten antikvář. Takže pracuje spíš s intuicí a pokud není blázen, dá si do ceny ochrannou vrstvu. I proto ta služba nebývá tak super, nemluví se o ní s nadšením, nešíří se. Knihobot jsme ale postavili tak, že je extrémně jednoduchý a lidé bývají překvapení z toho, kolik peněz dostali. Následná šeptanda je tak neuvěřitelně silná a je hlavním zdrojem toho, jak se k nám knížky dostávají.
Když chci něco přes Knihobot prodat, stačí nafotit na jednu fotku hřbety knížek…
… vlastně to ani není nutné. Spíš je to možnost, abyste měl jistotu, že knížky vezmeme. Primárně se k nám ale knížky musí dostat, prostřednictvím webu si tak můžete na naše náklady objednat na svou adresu kurýra. Nebo knížky můžete donést do sítě Levných knih a oni nám to dopraví. Nebo je dáte kurýrovi Rohlíku, stačí do tašky s knihami jen přidat své kontaktní údaje. A my si s tím poradíme. Přinést je můžete také k nám na pobočku. Vezmeme skoro všechno, ne všechno se však dá prodat. Neprodejných je zhruba 10 procent knížek, primárně z důvodu jejich špatného stavu.
A ty, které se k vám dostanou, ale jsou neprodejné, vracíte?
Primárně se je i tak snažíme prodat. Bavíme se pak o podnákladových cenách. Když knížku prodáme za deset korun, spíš nás to stojí peníze. Ale aby byla ta služba kompletní a mohli jsme brát všechny knížky, děláme to. Protože i lidé jsou mnohdy raději, když se ta knížka spíš prodá a oni z toho nic nemají, než aby ji vyhodili. Když se knížka prodá za méně než 50 korun, k dodavateli vlastně ani nic nejde. Protože každý dostává 60 procent z prodané ceny minus 29 korun.
A co dalšího teď Knihobot čeká?
Teď se budeme soustředit na německý trh. Knihobot bude také brzy největším webem na českém internetu, kam lidé chodí pro knížky, a není důvod uzurpovat si ho jen pro sebe. Logicky se nabízí spolupráce s nakladateli. Ale jak konkrétně, to si ještě nechám pro sebe.