S lékařem, který se stal strategickým investorem ve zdravotnictví a během posledních 30 let vybudoval skupinu Medicon Pronatel s víc než 1600 zaměstnanci ve čtyřech zemích, o jeho úspěšné kariéře, problémech českého zdravotnictví, nesmyslných zákazech nebo o tom, proč dělat něco, co dává smysl.
Původně jste anesteziolog, nicméně už dlouhé roky působíte jako investor ve zdravotnictví. Jak tehdy došlo k tomuhle asi ne úplně snadnému přerodu?
Proběhlo to už v první půlce 90. let minulého století, což byla doba, kdy se všechno měnilo a my měli pocit, že poletíme minimálně na Venuši. Anesteziologie a resuscitace mě sice opravdu bavila, ale současně jsem měl obrovskou touhu po změně a nových věcech. Navíc jsem byl asi vždycky obchodník, nejspíš to mám v genech. Takže jsem se tehdy rozhodl udělat zásadní změnu, všechno opustit a odejít do neznáma.
Prostě jsem jednoho dne v Olomouci, odkud pocházím, nasedl do vlaku a s jednou taškou odjel na ubytovnu do Prahy. Nezačal jsem samozřejmě hned podnikat, nejdřív jsem pracoval u německého distributora léků, kde jsem se poměrně rychle propracoval a díky otevřenosti představitelů firmy jsem se tam mnoho naučil. Už tam jsme začali akvírovat nějaké firmy a já na to později navázal, když jsem se rozhodl pro vlastní podnikání.
Dnes máte na kontě okolo dvaceti akvizic v hodnotě víc než deset miliard korun. Dá se tohle naučit?
Myslím si, že absolutně nezbytná je praxe. Ale současně k tomu člověk asi musí mít sklony, smysl pro investování a pro obchod. Já obchoduju rád, opravdu mě to baví. Je třeba mít cíle, chtít a taky se hodně učit. Je to nekonečný proces.
Věděl jste už na začátku, když jste se rozjel s jednou taškou do Prahy, co chcete? Měl jste konkrétní cíl?
Neměl. Všechno se vyvíjelo a já jsem postupně zjišťoval, co mě baví a co chci dělat. Chtěl jsem hlavně uspět, vydělat peníze a něčeho dosáhnout. Až postupně jsem zjišťoval, že je možná ještě něco dalšího. Samozřejmě, vydělat peníze a dosáhnout nějaké pozice je skvělé a je to i důležité. Ale časem si člověk uvědomí, že chce vytvořit něco, co dává smysl. Protože když to dává smysl, tak to má šanci přežít.
A co to pro vás je, v čem je ten smysl?
Bude to znít jako klišé, která se snažím nepoužívat, ale fakt to je spokojený pacient. Platí to pro cokoli, co děláte. Protože pokud je spokojený pacient nebo klient, ve vašem případě spokojený čtenář, tak ostatní už přijde, úspěch se dostaví. Ale jakmile na konci spokojený zákazník není, tak to nedává smysl a obvykle ani nemívá dlouhého trvání.
Vám se povedlo vybudovat mezinárodní síť klinik, vaše společnost dnes působí kromě České republiky taky v Bosně a Hercegovině, v Chorvatsku a v Srbsku. Proč zrovna v této oblasti?
Naše česká část reprodukční medicíny, která se jmenuje Pronatal, je velmi vyspělá, a tak k nám jezdí poměrně hodně cizinců. Ti dělají zhruba polovinu všech našich klientů, přičemž jsou to dvě významné skupiny: jednak Němci a pak právě lidé z oblasti bývalé Jugoslávie. Je to dáno historicky a úspěšně to funguje. Když jsme přemýšleli, jak se těmto klientům přiblížit, byla to logická volba. Navíc nám bylo jasné, že se v těchto zemích bude vyvíjet i příslušná legislativa. A to rychleji než v Německu, kde panuje konzervativnější přístup ke změnám. Jsem přesvědčený, že to bylo naprosto správné rozhodnutí.
Mají tyto země z hlediska vašeho oboru nějaká specifika třeba oproti České republice?
Určitě. Je nicméně důležité říct, že podobně jako u nás je tam vyspělá medicína. Jestli si někdo myslí, že třeba v Bosně je medicína na nižší úrovni, tak se velmi mýlí. Ovšem druhá věc je jiná legislativa, speciálně v „našem“ oboru reprodukční medicíny. Mimořádně záleží na lokální legislativě, mezi jednotlivými zeměmi jsou tam velké rozdíly, což vlastně platí v rámci celé Evropy.
Právě proto vzniká určité napětí a ona proslulá „zdravotní turistika“. Podle mě sice česká legislativa, co se týče reprodukční medicíny, už přestává být moderní, protože zakazujeme věci, které je dnes nesmyslné zakazovat. Ale v některých věcech jsme pořád ještě otevření. Díky tomu my máme zahraniční klienty.
Které věci zakazujeme, a přitom to podle vás nemá smysl?
Například to, že v ČR dneska můžete poskytnout léčbu poruchy plodnosti jenom párům, tedy muži a ženě. Naštěstí stačí, když ti lidé řeknou, že jsou pár, a nemusí být sezdaní. Zatímco třeba v Německu zdravotní pojišťovny platí příspěvek na tuto léčbu jenom manželům, což je úplně absurdní.
Absolutně nechápu, proč třeba nemůžeme léčit samostatně ženy. Bez ohledu na to, jestli jsou tzv. single, protože mají jinou orientaci anebo prostě nemají muže. Podle mě je úplně nesmyslné se tímto zabývat. Stejně tak nechápu, proč nemůžeme umožnit náhradní mateřství stejnopohlavním párům. Proč to nejde? Jsme v tom strašně konzervativní. Naštěstí je možné, a hodně nás to posouvá dopředu, darování vajíček a spermií. Včetně genetického vyšetřování párů či plodů. Ale aby nedošlo k nedorozumění, že by chtěl někdo zasahovat do genetiky, to v žádném případě, mluvím o vyšetřování.
Plánujete expanzi i na další evropské trhy?
Ano, snažíme se vybírat země, které nám dávají smysl z hlediska určitých synergií. To znamená primárně státy, ze kterých nám přicházejí pacienti, což je třeba Německo. Byť jak už jsem říkal, je to velmi komplikovaná země. Anebo Polsko, ale můžeme jít v našich úvahách i kousek dál. Obecně platí, že pro nás mají smysl země v oblasti střední Evropy
Polsko? Není z hlediska reprodukční medicíny konzervativní?
Překvapivě není, a teď se to tam uvolňuje ještě víc. Možná byste totéž řekl o Španělsku, což je katolická země, ale současně je paradoxně vůbec největší velmocí v oblasti reprodukční medicíny v Evropě.
Aby vaše společnost byla konkurenceschopná, jistě musíte klást velký důraz na inovace, nové technologie a podobně. Co všechno si pod tím představit?
První důležitá věc je něco, co možná hned každého nenapadne. Totiž že je především nutné umožnit lidem v medicíně, tedy zdravotníkům, lékařům, ale i ostatnímu personálu, aby se mohli vzdělávat. Medicína je odvětví nekonečného vzdělávání až do posledního pracovního dne, protože se ohromně rychle vyvíjí a člověk nemůže zůstat stát, nemůže stagnovat, to prostě nejde. Přitom to není jednoduché, protože vzdělávání něco stojí, a tím nemyslím jenom peníze, ale i čas a úsilí.
Co dál?
Samozřejmě inovace, to znamená investice do nových technologií, ať už jsou to klasické fyzické investice, jako jsou různé přístroje, ale i třeba v oblasti IT. Do té jdou ohromné prostředky, konkrétně do ochrany našeho prostředí, protože jsme neustále atakováni zvenku nejrůznějšími hackery, kteří z nás touží vyrazit co nejvíc peněz.
Jak je to s umělou inteligencí, je už pro vás využitelná pro nějaká vyšetření? Dost se mluví o tom, že je může hodně zpřesnit a podpořit omylný lidský faktor.
Obecně si myslím, že v medicíně bude člověk pořád nezastupitelný. Ale máte pravdu, že v některých směrech umělá inteligence začíná nabývat na významu. Naše skupina je velmi silná například v zobrazovacích metodách. Což je klasická radiologie, tedy to, co asi lidi nejčastěji znají, třeba CT, magnetická rezonance nebo klasický ultrazvuk, ale taky oblasti mamární péče, to znamená péče o nemoci prsu. A v tom si myslím, že jsme skutečně na špici.
Zrovna toto jsou obory, ať už je to mamární diagnostika a screening nebo klasická standardní radiologie, kde se podle mě umělá inteligence začne projevovat jako první. My jsme například čerstvě zapojení do nového programu v České republice, zaměřeného na screening karcinomu plic, kde zrovna AI začínáme používat.
O co jde?
Je to specifický program pro kuřáky od jistého věku. Poskytuje odlehčenější vyšetření, odlehčenější ve smyslu radiační zátěže, kdy se zkoumají určité konkrétní parametry, a zjišťuje se, jestli ten člověk něčím netrpí. Když ano, tak pak samozřejmě následují mnohem hlubší vyšetření a procesy. A zrovna tady zavádíme umělou inteligenci, protože to dává smysl a skutečně pomáhá, jelikož je to klasická „rutina“, kde máte velmi jasně popsané parametry a přesně víte, na co se díváte.
Podobné je to samozřejmě i v mamárním screeningu nebo diagnostice, protože tam jsou vždycky dvě čtení, kdy se na snímek dívají dva lékaři nezávisle na sobě. Pozor, není to vůbec jednoduché, zdravotník musí mít hodně nakoukáno a být velký odborník. Umělá inteligence nicméně může i tady pomoct, protože zvládne jedno čtení nahradit. Někdy se zmiňuje jako obrovská výhoda fakt, že umělá inteligence vidí oproti lidskému oku mnohem víc stupňů šedi. Pak je ale otázka, jestli je to vždycky jenom smysluplné, protože tím pádem může vidět spoustu věcí, které jsou tzv. falešně pozitivní. Čili podle mě je lidské oko a lidský mozek, který je za tím okem, pořád velice potřeba. Byť v metodách, které jsem zmínil, použití AI nepochybně smysl dává.
Na začátku jsme se bavili mj. o vašich cílech. Někde jste řekl, že chcete vybudovat komplexní síť zdravotnických zařízení se spokojenými pacienty. Už jste toho dosáhl?
Zaprvé si myslím, že svých cílů nedosáhnete nikdy, pořád můžete jít dál a dál. Ale zároveň doufám, že velká část pacientů, kteří odcházejí z našich zdravotnických zařízení, jsou spokojení. O to se opravdu hodně snažíme. Co se týče té komplexnosti, tak v Praze se nám to jistě podařilo. Máme tady velká poliklinická zařízení, třeba teď sedíme v areálu polikliniky na Budějovické, což je možná pořád ještě největší zařízení u nás vůbec.
Opravdu máme víceméně plný komplex odborností. Pár nám jich sice chybí, ale to už jsou svým způsobem specifika. Takže když k nám pacient přijde s problémem, můžeme se jím zabývat tak dlouho, až na to přijdeme a problém vyřešíme. Zmínil bych třeba mamární problematiku, na to jsem opravdu hrdý.
Proč?
Máme v této oblasti jednak několik opravdu velmi dobře vybavených center mamárního screeningu a diagnostiky s kvalifikovaným personálem. Žen totiž vyšetřujeme opravdu mnoho, takže naši lidé mají velkou praxi. A nejde jen o lékaře, týká se to samozřejmě i laborantů a laborantek, kteří musí vyšetření správně udělat, jinak by to bylo na nic.
Každý týden se navíc u nás schází konzilium asi pěti specialistů různých odborností. Takže když zjistíme u pacientky zhoubné onemocnění, tito kolegové si případy rozeberou a hned řeknou, jaký je optimální postup. Když se pak žena dozví neradostnou diagnózu, rovnou jí řekneme i to, co přesně se s ní bude dít. Máme svůj vlastní operační tým, vlastní onkologii, jednu z největších v Praze, co se týče karcinomu prsu, takže pacienty okamžitě přebíráme do léčby. Což je pro pacientky obrovská výhoda oproti místům, kde mají jenom screeningové centrum, protože si musí sama hledat onkologa. Pochopitelně často neví, co má dělat, což ji psychicky velmi zatěžuje. Navíc čas v takových případech hraje zásadní roli. Nezmínil jsem ještě, že máme i vlastní genetickou laboratoř a klinické genetiky, takže péče, kterou poskytujeme, je velmi komplexní. A přesně o to nám jde.
Ale nerad bych to zúžil „jen“ na mamární problematiku nebo IVF. Naše skupina je opravdu komplexní, provozuje velké polikliniky, léčebny dlouhodobě nemocných, domácí péči a také velké lékárny s komplexním přístupem k pacientovi. Vlajkovou lodí je lékárna Pharmacentrum Budějovická v Praze, kde najdeme opravdu všechny myslitelné služby v lékárenství.
Letos jste se zúčastnil akce nazvané Medidays 2024, kde se diskutovalo o problematice zdravotnictví obecně. Co podle vás nejvíc trápí české zdravotnictví?
Socialismus.
Co to znamená?
To znamená, že my a Slovensko jsme podle mě poslední dvě země v Evropě, kde si myslíme, že celý zdravotnický systém může být financovaný jenom z veřejného zdravotního pojištění kompletně. A že může, nebo že má být tvrdě centrálně regulovaný. Navíc, což je podle mě jeden z největších problémů našeho zdravotnictví, se tváříme, jako by základem zdravotnictví byly ty největší nemocnice.
Proč je to problém?
Krajské či fakultní nemocnice jsou jistě velmi důležitá zařízení, která dokážou v mnoha případech poskytnout velmi kvalitní a moderní péči. Jenže co tvoří podstatu zdravotnictví? Přece ambulantní systém. Většina pacientů prochází přes poliklinická zařízení nebo ambulantní části nemocnic a tam dostávají péči. Moderní zdravotnictví také stále více do ambulantního systému směřuje. Ovšem u nás pořád mluvíme o velkých nemocnicích, které mimochodem dostávají neuvěřitelné dotace. Zatímco my, když kupujeme například magnetickou rezonanci, si na ni musíme vydělat. Třebaže všichni fungujeme ve stejném systému zdravotního pojištění a dostáváme stejné úhrady. Což je samozřejmě správné.
Máte ještě nějaké připomínky ke zdravotnictví?
Ohromný problém je taky další vzdělávání personálu, lékařů i ostatních, už jsem to zmiňoval. Systém je velmi zkostnatělý, zdlouhavý a trvá strašně dlouho, než se člověk dostane do praxe a než může začít pracovat samostatně. Což nám nesmírně ubírá pracovní sílu, protože lidé přirozeně odcházejí do důchodu a novým trvá skutečně velmi dlouho, než se do systému dostanou. Tohle jsou věci, které by podle mě bylo potřeba razantně změnit především.
Co plánujete na tento rok?
Právě připravujeme otevření našeho centra v chorvatské Rijece, které proběhne asi za deset dní, na to se určitě těším (pozn. red. – rozhovor se uskutečnil v polovině dubna). Taky bych chtěl, aby se nám v Česku podařilo zase o něco posunout rozvoj našich pracovišť. Možná, že by i něco nového mohlo přijít, ale o tom je zatím předčasné mluvit.
Snažíme se rovněž mnohem víc zintenzivňovat komunikaci uvnitř naší skupiny, mezi lékaři, specialisty a jednotlivými odbornostmi. Mám z toho ohromnou radost, protože je vidět, že je to taky baví, že mají chuť a že nechtějí být jen omezení v těch svých ordinacích, ale mají potřebu komunikovat odborně, chtějí si vyměňovat pacienty a podobně. V tom chci pokračovat.
A za podstatnou považujeme i prevenci. Na tu se budeme stále více zaměřovat jak v odborných diskusích, tak i v osvětě směrem k pacientům. To je naprosto zásadní pro další rozvoj efektivního zdravotnictví.
A pokud jde o osobní život?
Mám rád plachetnice, takže čas od času vyrazíme na výlet do Středomoří. Mým koníčkem je také víno. Ne že bych ho nějak moc pil, ale nechal jsem se přesvědčit k založení vinného baru a restaurace v centru Prahy, kde se zaměřujeme na zajímavá, dobrá vína, hlavně z oblasti Francie. A zároveň k tomu i vaříme. Není to místo, kam se chodíte najíst a k tomu si dát víno, u nás je to přesně obráceně. Finančně to není úplně jednoduché, ale dělá nám to radost. Možná je v názvu podniku zakódován náš přístup – jmenuje se Le Terroir – tedy prostředí, ve kterém se víno vyvíjí. Je to příjemné místo v centru Prahy, kde se dá dobře relaxovat.
Zdroj: Martin Zika, ceomagazin.cz