Barbora Hlaváčková je jednou z výrazných tváří televize A11. Vedle hlavní zpravodajské relace bude moderovat i připravovaný pořad Mladý svět, který se bude vracet do historie tohoto časopisu i celé české a česko-slovenské společnosti. „Bude plný hostů, muziky a retro ohlédnutí za tím, co neodmyslitelně patřilo do našich životů nebo životů našich rodičů, případně prarodičů,“ říká v našem rozhovoru.
Vystudovala jste mediální studia. Televize vás lákala od začátku?
Televize mě lákala dokonce už od dětství, mohlo mi být asi 10 nebo 11 let, když jsem si uvědomila, že nechci být jen PŘED televizní obrazovkou, ale že bych chtěla být NA televizní obrazovce. A dokonce ještě o pár let dřív jsme začali s bratrancem pořádat každé prázdniny na chalupě takzvané „Večírky“. Šlo o letní večery pro příbuzné, které jsme moderovali, hráli jsme na hudební nástroje, zpívali, kouzlili, k tomu jsme to celé připravovali včetně tomboly. Vlastně jsme už jako malí zvládali kromě účinkování i scénář, dramaturgii a produkci. Měli jsme jen jednu pomocnici z příbuzenstva. Tímto ti, Naďo, znovu děkuji za trpělivost a za zážitky, na které právě i díky tvojí pomoci, nezapomenu. Takže kořeny toho, co teď dělám, jsou už v útlém dětství.
Pracovala jste rovněž v rádiích, noviny nebo časopisy vás nelákaly?
Nemůžu říct, že nelákaly, ale nebyl to primární objekt mého zájmu. I když píšu a psala jsem vždycky ráda. Teď mám dokonce rozepsaný příběh, který bych ráda dotáhla, dopsala a jednou ho vydala v knižní podobě. Jde totiž o krásný příběh, až neuvěřitelný. Ale jeho kouzlo je v tom, že se opravdu stal.
Co vás právě na práci v televizi baví?
Přemýšlím, kde začít. Je toho hodně. Divák vidí a vnímá primárně to, co vidí na obrazovce, logicky. To je ale jen něco jako špička ledovce práce v televizi. Ale, dobře, začnu od špičky. Baví mě práce před kamerou, ta „hra“ a komunikace s lidmi, s diváky, které nevidíte, ale vždy si musíte představit, pro koho vysíláte a podle toho jim danou věc prezentovat. Baví mě si s tím hrát a zároveň zůstat sama sebou, protože moderátor není herec, je tam sám za sebe. Baví mě rozhovory, protože vždy něco sdělují. Můžou být zajímavé, hluboké, zábavné nebo i jednoduše milé. Myslím, že všechno má na obrazovce své místo. Baví mě i dramaturgie a příprava scénářů. Jsem člověk, který kromě reality žije sem tam i v představách a fantaziích. Často si myšlenky nebo situace, které mi jdou hlavou, vizualizuju. Zkrátka mě něco napadne a najednou se mi začne před očima odvíjet celý příběh jako na filmovém plátně. Přesně tak je to i při psaní scénářů pro nějaký pořad. Vžiju se do toho konkrétního dílu, nahlas už i moderuju, tedy většinou doma s počítačem na klíně, a píšu. To mě taky moc baví, ráda tvořím. A napadá mě i jedna věc, která mě naopak nebaví. Vybírání oblečení. To není moje parketa. Ale samozřejmě jsem ráda, když mi to ve výsledku sluší, to se ví (smích).
Vzpomenete si na své vůbec první televizní vysílání?
Pamatuju si na první živý přenos. Bylo to asi před dvanácti nebo třinácti lety, na Primě, vstup z koncertu kapely The Offspring. A byl to zážitek! Kapela z Kalifornie, kterou jsem poslouchala jako teenager, koukala na jejich klipy v Esu, najednou před mým mikrofonem na rozhovoru a pak živý vstup z jejich koncertu. Na to nezapomenu! I když ještě větší zážitek má můj mladší brácha, kterého jsem tehdy jako teenagera na koncert vzala. Byli jsme před začátkem v backstage a brácha si potřeboval odskočit. Ze záchodu se pak vracel s rozzářeným výrazem v obličeji a slovy: „Hustý, fakt, představ si, ch..l jsem vedle Noodlese (kytarista The Offspring, pozn. red.)!“ Uznávám, brácha měl ze záchodků asi větší zážitek než já z prvního živého televizního vstupu (smích).
A jak jste prožívala své první vysílání v televizi A 11?
S úsměvem a s radostí. Opravdu. Začátky jsou samozřejmě vždycky hektické, než si všechny věci sednou, ale na to už jsem zvyklá, televize A11 není první projekt, u jehož začátku jsem. A jsem moc ráda, že můžu být znovu u zrodu něčeho nového, zajímavého a pro mě velmi lákavého.
Zatím moderujete hlavní zpravodajskou relaci, brzy se ale představíte také v novém pořadu Mladý svět. Jak bude vypadat?
Bude plný hostů, muziky a retro ohlédnutí za tím, co neodmyslitelně patřilo do našich životů nebo životů našich rodičů, případně prarodičů. Zatím připravuji scénáře. Dělám rešerše, nakoukávám materiály, často se u něčeho zaseknu, protože mě to zajímá ještě víc, než nakonec v pořadu využiju. A poslouchám dost retro muziky, hlavně 80. a 90. léta, na některých peckách třeba od Whitney Houston z 80. let, Michaela Jacksona, Bon Jovi, Erasure a dalších dost ujíždím! Ostatně to sami uvidíte v Mladém světě!
Vzpomenete si, kdy jste se poprvé setkala s časopisem Mladý svět? Co pro vás tato značka znamená?
Úplně první setkání si nepamatuju, ani nemůžu, tak malá jsem totiž byla. Moje mamka četla ráda Mladý svět, pravděpodobně i v době, kdy jsem byla u ní v bříšku. A právě to bylo asi to moje první setkání (smích). Ale časopis Mladý svět je pro mě ikonický. Je to něco jako céčka, skákání přes gumu nebo Saskia Burešová na televizní obrazovce. Prostě něco, co bylo i za minulého režimu skvělé, a to dokonce natolik, že to funguje velmi dobře i v dnešní době.
Snad můžeme prozradit, že jste ročník 1985. Máte už představu, jak bude vypadat díl Mladého světa právě o tomto roce?
Vypadá to na celovečerák! (smích) A to mi samozřejmě neprojde. Osmdesátá léta obecně, tam je na co vzpomínat, a rok 1985 byl nabitý – jak v Česku, resp. Československu, tak v zahraničí. V osmdesátém pátém jsme poprvé slyšeli Zvonky štěstí od Karla Gotta a Dary Rollins, já už mám dlouhá léta v hlavě, nevím proč právě tohle, že v roce mého narození vznikl song Take on Me od A-ha. Ale vydaný byl třeba i singl We are the World, jehož poselství je tu dodnes. O hostu k dílu, který se bude věnovat roku 1985, jednáme. Nechci to zakřiknout, tak nechci prozradit, o koho jde. Můžu jenom napovědět, že je to právě jedna velká osmdesátková zahraniční hvězda.
Co vás zatím na nové spolupráci nejvíce baví?
To, že jsem dostala pořad mně šitý na míru. Rozhovory se zajímavými lidmi, do toho hudba současná i retro, to je formát, který mi sedí. K tomu připravuji i scénáře celého pořadu Mladý svět, samozřejmě s přispěním kolegů z A11. Je to radost, a to mě baví. Skvělé je i to, že v mnoha ohledech to není úplně nová spolupráce, ale staronová. V A11 se potkávám s mnoha starými známými, se kterými mě moc těší znovu pracovat.
Jak dlouho jste se rozmýšlela, než jste nabídku přijala?
Vůbec jsem se nerozmýšlela! Když vám nabídnou dělat pořad, který vám maximálně sedí, a k tomu spolupráci s lidmi, se kterými se vám skvěle nejen pracuje, ale i vám s nimi dobře jenom JE, tak není o čem rozmýšlet.
Jednou z vašich moderátorských kolegyň bude umělá inteligence. Jak vnímáte tento nový druh spolupráce?
Na kolegyně v podobě umělé inteligence se velmi těším. Ještě jsme nespolupracovaly, takže těžko odhadnout, jaká taková spolupráce bude. Doufám, že nebudou odmlouvat! (smích) Ale jde o technologii, která mě hodně zajímá. Hned, až bude příležitost, tak se chci dozvědět víc o tom, jak celý ten mechanismus vlastně funguje. Do budoucna bych totiž nechtěla mít umělou inteligenci jako svoji konkurenci, ale naopak jako svoji pomocnici.
Stíháte se kromě moderování a tvorby pořadu Mladý svět věnovat i něčemu dalšímu?
Naštěstí ano. Například jsem se začala věnovat prodeji nemovitostí. A to v Portugalsku. Sama tam mám řekněme druhý domov, kde je mi po všech stránkách velmi dobře, jenom tedy portugalsky nikdy nebudu mluvit tak, abych tam mohla pracovat jako moderátorka, proto zůstávám i v Česku a v Portugalsku jsem jenom částečně. Kromě surfování a místního života, vína, kuchyně a přírody mě nadchly i portugalské nemovitosti a své nadšení jsem se rozhodla předávat dalším Čechům, kteří si chtějí svůj život zpestřit pobytem v téhle úžasné jihoevropské zemi.
Být neustále na očích diváků vyžaduje být v dobré kondici. Prozraďte, jak se udržujete ve formě?
Máte pravdu. Navíc nejsem z těch, kdo je přirozený hubeňour, musím se dost hlídat v jídle. K tomu samozřejmě přidávám pohyb, který mě naštěstí baví a je přirozenou součástí mého života. Jsem běžec, takže v první řadě běhám, cvičím a co možná mnohé překvapí, miluju řádění na surfskatu.